Bude to jen o chlup!

Ano, čtete správně, na dámském ochlupení, protože to pánské nikoho ze židlí nezvedá, spíše naopak, několikadenní strniště je považováno za sexy. Ale čím to? Jak je možné, že v roce 2023 může být takovéto téma natolik rozhořčující, když jsou na pořadu dne mnohem kontroverznější témata?

Podívejme se na to historicky. Trend holení totiž rozhodně není otázkou posledních desetiletí. Oblibu v odstraňování chloupků měli již Egypťané několik tisíc let před naším letopočtem. K těmto kosmetickým účelům využívali kusy mušlí, pryskyřici i včelí vosk. Holení pro ně mělo částečně rituální význam a částečně jej podstupovali z hygienických důvodů.

Během středověku bylo ženské odstraňování chloupků z velké části ignorováno, protože některé entity jako církev považovaly přehnaný zájem o svůj vzhled za formu marnosti a hříchu. Zlom pak přichází s nástupem královny Alžběty I., která zahájila trend odstraňování obočí a části vlasů ve snaze vytvořit výše posazené čelo.

Koncem 19. století se šířila Darwinova Teorie přirozeného výběru, která spojovala tělesné ochlupení s „primitivním původem a méně vyvinutými formami“. Být bez ochlupení bylo znakem toho, že jsme vyvinutější a sexuálně atraktivní, říká Rebecca Hertigová, expertka na gender a sexualitu.

Největší boom zažil tento trend na začátku 20. století v Brazílii – jistě všichni znáte pojem brazilská depilace, důvodem jsou tradiční karnevaly, které se v této zemi pořádají už desítky let. Dámské kostýmy mnoho kůže nezahalí, proto si Brazilky začaly odstraňovat chloupky po celém těle.

Obecně by se dalo říci, že celosvětově přichází holení na scénu ve chvíli, kdy se začaly zkracovat sukně. Postupné odhalování kůže zapříčinilo to, že se ženy začaly více zabývat svým ochlupením. První reklama na odstraňovač chloupků Gillette představila první holicí strojek prodávaný speciálně pro ženy, nazvaný Milady Decollette, v roce 1915 a vyzývala k holení ty ženy, které měly v oblibě nosit oděv bez rukávů. První problematickou partií tedy nebyly nohy, jak by se mohlo zdát, ale podpaží. Bylo to pravděpodobně dáno tím, že bylo ve zvyku nosit punčochy, přes které chlupy nebyly vidět. Jenže pak přišla krize během 2. světové války a nylon byl k dostání pouze pro válečné účely, takže došlo i na holení nohou.

Od druhé poloviny 20. století se trend rozšířil do celého světa a od té doby je velice proměnlivý. Každou chvíli se řeší, zda holit, či neholit, jestli je hygienické, když si někdo podpaží neoholí, zda to ženy dělají pod nátlakem společnosti, která má za to, že se přeci sluší, aby měla žena dokonale hladké nohy… obliba kosmetického průmyslu v umělém odstraňování nedokonalostí (ať už na fotkách v magazínech nebo díky moderním filtrům na sociálních sítích) stále přetrvává a i přesto, že se v současnosti boří mýty a tabu a tento svět je čím dál více svobodný v rozhodování o svém těle, stále se najdou jedinci, kteří mají potřebu komentovat vzhled ostatních.
Otázkou zůstává, zda se tento fakt někdy změní, nebo je to dáno lidskou náturou a zesměšňování na základě zevnějšku s námi bude vždy. Podstatné je, že každé tělo je jedinečné a má své individuální znaky a je na každém člověku, jak s nimi bude zacházet.

Pokud se chcete holit, holte se, pokud si chloupky chcete nechat, nechte si je. Nikdo nemá právo vás odsuzovat za rozhodnutí týkající se vašeho vlastního těla.