Shibari: přístupy k vázání

Když mluvíme o psychickém rozpoložení, řeč je samozřejmě o stavu obou účastníků session, proto se občas může stát, že se vaše energie nesetkají a session skončí dřív, než začala, protože zjistíte, že jeden z vás má chuť na sadistické vázání a druhý naopak na pohodlnou improvizaci na zemi a s tím bohužel nic neuděláte. To jsou většinou chvíle, kdy je lepší sbalit provazy a najít si jiný program, protože by vázání stejně nestálo za nic. Případně si zavázat tréninkově, ale o tom později.

Není to tak, že byste museli nutně končit vždy, když se náladou nepotkáte, můžete si zkusit vzájemně tu náladu změnit. I když rigger (obvykle je to on) přichází do session s nějakou energií a tím nastavuje styl celé scénky, modelka mu přesto může naznačit, že na tuto cestu dnes nemá chuť a pokusit se zpočátku atmosféru session pozměnit dle sebe. Je k tomu zapotřebí druhou osobu dobře znát, abyste pochopili, co se vám snaží sdělit (většinou řečí těla), takže to nejspíš nevyjde s někým, s kým se znáte nebo vážete pouhou chvíli.

Pojďme si představit několik základních způsobů, jakými se dá session vést.

Improvizované vázání je velmi oblíbené jak u modelek, tak u riggerů. Bývá více kontaktní, rigger se nemusí soustředit na téměř žádnou techniku, takže může více pozornosti věnovat modelce. Není to tak, že by si člověk mohl vázat úplně cokoli, i u této disciplíny je potřeba myslet na bezpečnost a převážně u improvizovaných úvazů pro závěsy je nutné znát pravidla a postupy, aby se modelce nic nestalo. Obecně je ovšem platné, že je improvizace otevřená čemukoli a fantazii se meze nekladou, takže vázaní nikdy dopředu neví, co se s nimi bude dít, a o to víc je to může bavit. Pokud jste člověk, který na prvním workshopu zjistí, že technika nebude nic pro něj, dost pravděpodobně se najdete v improvizovaném vázání. Ne že byste techniku nepotřebovali vůbec, vždy je třeba znát alespoň základní uzly, bez těch se v shibari neobejdete.

Sadismus a masochismus. Dva pojmy, které není třeba dopodrobna představovat, jejich podstata tkví v tom, že jeden z partnerů rád rozdává bolest a druhému dělá radost ji přijímat. Sadistické vázání se od nich přirozeně odvíjí. Je tedy založeno na způsobování bolesti během session riggerem modelce.

Může to být pouze o provazech – buďto se dají bolestivě utahovat, nebo lze vázat minimalistické závěsy (méně provazu znamená menší rozložení váhy a tím více daný úvaz bolí). Nebo je možno do session zapojit tzv. rough body play – drsné zacházení s partnerem. V rámci těchto hrátek je nutné dbát na bezpečnost a přesně vědět, jak se k tělu partnera můžeme chovat (např. že se vždy vyhýbáme oblasti ledvin atp.). U rough body play, stejně jako u vázání, je potřeba znát lidskou anatomii, a díky tomu vědět, kterým místům na těle je potřeba se vyhnout. Než začnete provozovat jakoukoli disciplínu, ve které by mohlo být ohroženo zdraví partnera, je rozhodně na místě navštívit workshop zabývající se daným tématem, kde vás naučí, jak věci dělat správně a bezpečně.

K sadistickému vázání se také dají využít tzv. predikamenty. Predikamenty spočívají v tom, že je modelka svázaná do dvou velmi nepohodlných pozic, ze kterých si může volit. Obvykle bývá přivázána kupříkladu noha k vlasům a vázaný si vybírá, jestli uleví noze a tím zhorší tahání za vlasy, nebo uleví vlasům, ale zhorší bolest svalů při držení nohy. Způsobů predikamentů je nekonečné množství a je pouze na vaší představivosti a škodolibosti, co modelce provedete. Tento způsob vázání bývá velmi zábavný, protože úkolem modelky je najít skulinu v riggerově plánu, aby si ulevila od svého trápení. V predikamentech se také často používají kolíčky na prádlo, které umístíte na libovolnou část těla a přivážete je k jiné části.

Odnoží sadistického vázání může být vázání spojené se spankem. Spank neboli výprask. Existuje nespočet nástrojů, kterými lze vyplatit partnera, od DIY domácích pomůcek – prakticky cokoli, co najdete doma a je to bezpečné k bití partnera (vařečky, kožené pásky, prkénka…), po ručně vyrobené hračky na míru – biče, důtky, plácačky… V těchto případech slouží provazy spíše jen ke znehybnění partnera a nejsou tedy samotnou cestou (i když mohou být a spank je pak už jen pomyslnou třešničkou na dortu), ale pouhým nástrojem k něčemu dalšímu (proto bychom spojení provazů a spanku zařadili spíše do západní bondáže viz předchozí článek).

Stejně jako u rough body play i spank je potřeba umět a hlavně vědět, kam partnera můžeme zasáhnout a kde je to naopak nebezpečné. Místa na těle rozlišujeme na několik zón – safe zone, low risk zone, high risk zone a do not go there zone.

Tento způsob bourá asi největší nepravdu, která o shibari společností koluje, a to tvrzení, že vázání musí bolet. Nemusí, rozhodně tomu tak není. Každé vázání je přesně takové, jaké si jej uděláte, proto když vyloženě nemáte rádi (nebo nezvládáte) bolest, lze vázat pohodlně. Samozřejmě se může stát, že se vám při protahování provazu skřípne kůže nebo podobná nepříjemná věc, ale to k tomu neodmyslitelně patří a stávat se to bude vždy a všem. Pokud se vám líbí představa, být svázaní, ale bojíte se bolesti, nezoufejte, zkuste se pobavit o svých představách a naveďte protějšek, kudy byste chtěli vázání vést. Vše je o vzájemné komunikaci a domluvě.

Pohodlně se dá vázat mnoha způsoby, buďto vyberete úvazy, které jsou samy o sobě pohodlné – kupříkladu tzv. hipharness neboli sedák (ano, podobný těm, které mají horolezci, akorát z provazu) nebo se použije technika overtyingu – využití o mnoho více provazu, než by bylo nutné, takže se krásně rozloží váha a tím se pozice zpohodlní.

Estetická stránka provazů je pro mnoho lidí důvodem, proč se začali o shibari zajímat. Viděli na internetu nebo sociálních sítích fotku svázaného těla a zaujalo je to. Já patřím mezi ně. Vázání pro fotku je královská disciplína, která vůbec není tak snadná, jak se z instagramu může zdát. Jde o umění zachycení toho pravého okamžiku. Samozřejmě, zde budeme rozlišovat, jestli chcete zachytit emoce vyvolané provazy, celkovou estetiku úvazu, či cokoli jiného. Pokud chcete fotit pouze provazy na těle, bývá toto vázání často velice pohodlné a příjemné, používá se kupříkladu styl fusion, který jsme si představili v předchozím článku (vyplétání vzorů atd.). Na druhou stranu se fotí samozřejmě také celé session, aby vznikly fotky plné emocí a spojení mezi partnery. Focení může probíhat taktéž venku, v přírodě, v urbexu, kdekoli, kde vám to přijde hezké a vhodné pro fotku.

Minimalistické vázání je často propojeno s improvizací. Jedná se totiž o styl, ve kterém se používá minimální množství provazu s maximální efektivitou, hojně se pracuje s body manipulací a využívají se proti modelce její vlastní fyzické limity – kupříkladu limity kloubů nebo svalů.

Minimalistické vázání může být také silně sadistické, pokud se jedná o závěs, jak jsme si totiž zmiňovali výše, čím více provazu, tím rozloženější váha a pohodlnější úvaz, takže jestliže použijete provazu minimum, představte si sami, nakolik se váha dokáže rozložit. Spoiler aler – nedokáže a pak to bolí, hodně.

Dalším způsobem vázání jsou session, které slouží jako technický trénink. Většinou probíhají po návštěvě workshopu nebo soukromé lekce, kdy si chcete zopakovat úvaz, abyste jej nezapomněli. Tato cvičná vázání jsou velmi důležitá. Jednak proto, že si rigger lépe osvojí techniku a uloží si uzly do svalové paměti a jednak proto, že většinou nejde o emočně zabarvené session, kdy se modelka dostane do tzv. subspace, ale je plně při smyslech, a tak dokáže riggerovi objektivně říct, že ji něco tlačí nebo špatně bolí nebo že když jste tu samou věc vázali na workshopu, bylo to jinak. Takže se nebojte občas si zavázat jen tak tréninkově, je to skvělá a potřebná věc.

Velmi častá a oblíbená aktivita, která je s vázáním a provazy spojována, je sex. Ovšem ne každý tyto dvě disciplíny spojuje. Provazy nemusí přinášet sexuální vzrušení, můžete vázat všemi ostatními způsoby, nebo úplně po svém a bude to v pořádku, pokud budete dodržovat nastavené hranice a pravidla.

Používání vázání pro sex má svá specifika. Pozice, do kterých chcete partnera uvázat, musí být funkční a odhalující patřičné partie, aby byly snadno přístupné. Tyto pozice se dají skvěle využít i bez následného sexu v rámci hraní si se studem. Využívá se jednoduchých a nijak technicky složitých úvazů.

I během sexu v provazech je potřeba myslet na bezpečnost. K nervovému zranění může dojít i na zemi, proto je potřeba vědět, na co si dát pozor. Workshopy postelového vázání na zemi i v závěsech se vyučují ve všech studiích, takže určitě neváhejte nějaký navštívit, pokud vás tento přístup zaujal.

Přístupů k vázání je nespočet. Mohly by na toto téma vzniknout desítky článků, ale to není podstatou těchto příspěvků. Tento text měl za úkol pouze lehce nastínit, co všechno se skrývá pod pojmem shibari a jaké jiné aktivity se dají s provazy spojit. Podstatou přístupů k vázání je to, že každý by si měl najít svůj způsob a osobní preferenci, který přístup jej baví a přitahuje. Nikdo vám nebude určovat, jakým stylem máte vázat, je to pouze na vás. Zajděte si na workshop, nebo na setkání s komunitou, na ropejam / bondagejam, popovídejte si s lidmi, kteří už mají zkušenosti a poradí vám, odkud máte začít.

Září je ideální čas, kdy se o provazy začít zajímat, většina studií vypisuje začátečnické workshopy a rozjíždí novou sezónu, takže neváhejte a odvažte se! Určitě toho nebudete litovat.