SHIBARI: jak se zaplést bezpečně

Krásu a estetiku provazů jsem objevila v posledním ročníku střední školy, chtěla jsem na toto téma dokonce psát závěrečnou práci, protože mě fascinovalo, co provazy ve spojením s lidským tělem dokážou za nádheru. Konsternovaně jsem koukala na fotky svázaných těl, a ani mě nenapadlo, že bych jednou takové obrázky mohla mít taky. O dva roky později jsem v nejmenované kavárně narazila na výstavu fotek, na kterých byly svázané ženy a ve mně se opět rozhořel plamínek, a jelikož je 21. století, epocha sociálních sítí, začala jsem onoho fotografa sledovat na Instagramu a bylo vymalováno. A teď přichází ten moment, kdy by se to mělo dělat jinak a líp.

Správný postup by měl být takový, že si dopředu zjistíte, co vázání obnáší, jaká jsou rizika, co může nastat za problém a až si všechny faktory projdete a souhlasíte, že to i přes toto všechno chcete podstoupit, tak až potom se pustíte do akce. Na mou obranu, v té době moc materiálů ke studiu nebylo a komunita rozhodně nebyla tak veřejnosti otevřená, jako je v současnosti, takže přístup k informacím byl značně omezený (byl to rok 2017).

U mě to proběhlo přesně naopak, sešli jsme se venku na kávě a na třetí schůzce jsme šli rovnou vázat – tady bylo alespoň správně to, že jsme se spolu několikrát sešli, než jsme „šli na věc“. Já jsem absolutně netušila, co se bude dít a vůbec jsem nepřemýšlela, že by to třeba mohlo být nebezpečné (poznámka pod čarou, pokud jdete vázat s někým, kdo už zkušenosti má, měl by vás zasvětit a rozhodně před riziky varovat a vše vám vysvětlit). Naštěstí vše dobře dopadlo a já jsem provazům totálně propadla.

Uplynula nějaká doba a naše společné cesty se rozešly, já přestala vázat a neměla jsem pocit, že by mi to chybělo. Jenže shoda náhod tomu chtěla a po třech letech si mě provazy zase našly. Byla jsem seznámena, opět přes sílu sociálních sítí, s ostravskou komunitou a začala jsem vázat naplno. S druhým riggerem byl už postup správný. Sešli jsme se na kávu, popovídali jsme si o mých představách, o tom, co se mi líbí a co nelíbí. Zeptal se, jestli mám na těle části, kam nemá sahat, jestli mám jakákoli fyzická omezení a další nezbytné informace, které potřeboval k tomu, abychom si mohli bezpečně zavázat, a co nejvíce eliminovali riziko, že mi bude fyzicky či psychicky ublíženo. Je tomu dva a půl roku a já čím dál více pochybuji o tom, že bych někdy natrvalo přestala vázat.

Prošla jsem desítkami workshopů jak z pozice studentky, tak později z místa lektorky, zúčastnila jsem se několika festivalů, poznala nespočet skvělých lidí a naučila se o sobě neuvěřitelně mnoho. A mé návštěvy shibari akcí rozhodně nekončí!

Když na téma shibari přijde řeč mezi lidmi, kteří tuto disciplínu neprovozují, většinou to skončí u hodinového monologu, co na tom vlastně mám, a proč mě tohle hobby tak uchvátilo. Je to totiž otázka, na kterou se „nepolíbenému“ člověku dost těžko odpovídá. Zde je důležité zmínit, že vám předávám pouze svůj pohled a že každý přistupuje k provazům (stejně jako k jiným věcem v životě) individuálně.

Já v provazech hledám převážně emoce a spojení s druhým člověkem, se kterým danou session zažívám. A když říkám emoce, tak myslím v celé jejich škále, ne pouze ty hezké, ale i ty temné, kterých se někdy dokonce bojíme. V komunitě často slýcháme, že v provazech neexistují negativní emoce. Je to samozřejmě o nastavení dané dvojice, které se také s každým člověkem mění, jsou věci, které dovolíte jen někomu. Vázání umí být velice intimní a je správné, že nechcete některé věci dovolit všem (kupříkladu často vázání vlasů, sahání na určité části těla atp.). Je čistě na vás, jak to určíte, protože nastavování hranic a komunikace je absolutní alfou a omegou bez níž to nejde.

Což je první věc, kterou byste měli začít komunikovat, než se pustíte do vázání. Sedněte si, promluvte si spolu o svých očekáváních, řekněte, co byste chtěli a co rozhodně nechtěli. Je samozřejmě v pořádku zezačátku nevědět, co je u vás problematické, protože to se většinou objeví časem, proto je potřeba postupovat velmi pomalu, a když máte v plánu dělat něco, co by mohlo být více rizikové, tak to ideálně komunikovat dopředu. Určitě nepoužívejte větu „dělej si se mnou, co chceš“, to je jeden velký red flag, který znamená, že daný člověk nemá určené hranice a je dost riskantní s ním vázat. Stejný red flag je naopak u riggerů to, když se vás na vaše hranice nezeptají.

Ideálním postupem je vyhledání shibari studia buďto ve vašem městě nebo v nějakém okolním. Kontaktovat lidi v něm, zajít se podívat na ropejam, popovídat si, zjistit si informace, osahat si provazy, zeptat se na věci, které vás zajímají, protože ve studiích máte jedinečnou možnost potkat se se zkušenými lidmi a „tahat z nich informace“, které jinde nezjistíte.

Základním stavebním kamenem je vzdělávání se, stejně jako u všech disciplín. Pokud si myslíte, že si doma vezmete šňůru na prádlo a podle videa na youtube svážete svou ženu, tak se pletete, to opravdu není dobrý nápad, dost pravděpodobně ji zraníte, v lepším případě bez trvalých následků. Jestliže chcete začít vázat, je potřeba dbát hlavně na bezpečnost. Proto doporučuji zapsat se na začátečnický workshop (seznam studií najdete na konci článku), nebo alespoň přijít na ropejam a naučit se tam bezpečné základy. Opravdu nevažte doma kdejakou šňůrou, co najdete, a nesnažte se napodobovat fotky a videa, dopadne to váš neprospěch.

Vzdělávejte se, komunikujte, přemýšlejte a dvakrát si rozmyslete, než něco uděláte. Shibari je nebezpečné, pokud se nedělá správně, a i poučení a zkušení riggeři a modelky dělají chyby, chybovat je lidské a všichni víme, jaké riziko podstupujeme, když se necháváme svazovat, klíčové ale je, věřit tomu druhému, že nás nechce zranit záměrně a že pokud se něco stane, tak bude vědět, jak se správně zachovat.

Pokud jste jedinec, který touží zaplout do světa provazů, ale nemá k tomu partnera, máte několik možností, jak jej najít. Bohužel pro introverty, bez oslovení to nepůjde. Skvělá možnost k seznámení se naskytuje na ropejamech a komunitních akcích (v Ostravě máme kupříkladu jednou měsíčně Pokec v čajovně, kam si můžete přijít jen popovídat a seznámit se). Na Facebooku ve skupině Shibari CZ existuje seznamovací vlákno, do kterého si můžete napsat příspěvek a dát tak lidem vědět, že hledáte partnera pro vázání. Dobrá volba je také najít si na sociálních sítích lektora nějakého studia a oslovit jej, jestli nezná někoho, kdo zrovna hledá protějšek pro vázání, případně pokud se vám líbí přímo vázací styl daného lektora, zkusit se zeptat přímo jeho. Myslete na to, že se jedná o seznámení jako každé jiné, proto zdvořilé oslovení, napsání důvodu, proč píšete zrovna jemu a poděkování je rozhodně nutnou součástí zprávy.

Nebojte se vystoupit ze své komfortní zóny a přijďte na nějakou vázací akci, poznáte spoustu skvělých lidí a rozšíříte si obzory!

Studia: Klubovna Ostrava, Subspace studio (Praha), Bad reputitaon Brno, Shibari dojo Bratislava, Alive Kinbaku dojo (Praha).
Skupina na facebooku Shibari CZ

Náš podcast vás provede světem Shibari, japonského vázání, a ukáže, že nemusí bolet, pokud víte, jak na to. Klíčem je bezpečnost, komunikace a nastavení hranic, vše v souladu s principem SSC. Představíme vám různé druhy provazů, styly vázání a základní role v session. Dozvíte se, jak správně začít, kde se vzdělávat a proč je důležitá péče po vázání. Objevte s námi Shibari jako intimní aktivitu založenou na důvěře a emocích.