Partner of Notino
Valentýnské boxy-vše v jedné krabici
Luxusní dárkové balení
Dárek pro každého

Dlouhá cesta k orgasmu, která se vyplatila

Je mi 25 let a teprve dva roky zažívám vyvrcholení. Do té doby jsem o tom pouze snila a snažila se přijít na to, jak to udělat, abych dosáhla onoho euforického pocitu dokonalého naplnění, rozkoše a slasti.



Anorgasmie

Cesta k orgasmu člověka začíná už v prenatálním období, kdy se nám formují pohlavní orgány a jejich propojení s centrální nervovou soustavou (CNS) - vyvrcholení je potom jejich souhrou a pokud je na dráze nějaká překážka, může být znemožněno. Někteří lidé trpící anorgasmií, tedy neschopností dosáhnout orgasmu, mají problém v anatomii či fyziologii pohlavních orgánů, jiní zase v CNS. Tomu se říká organická anorgasmie, mající základ ve struktuře těla. Touto poruchou ale trpí jen velmi malé procento lidí, a pokud i vy máte anorgasmii, velmi pravděpodobně se nebude jednat o tuto. U většiny osob, které nemohou dosáhnout orgasmu, se totiž vyskytuje nějaký psychický blok, který znemožňuje jejich tělu dovolit, aby se poddalo slasti a chvilku nebylo pod přísnou kontrolou bdělé mysli. Pro úplnost bych ještě dodala, že za neschopnost nebo ztíženou schopnost dosáhnout orgasmu mohou zodpovídat i některé léky, například antidepresiva, nadužívání alkoholu či jiných omamných látek a v rámci psychických a emocionálních příčin také třeba traumata z minulosti (zneužívání, tragická událost a další) nebo deprese. V neposlední řadě nám to celé můžou rozházet hormony, a to zejména v těhotenství, kdy řada žen udává změny chuti na sex, množství přirozené lubrikace i schopnosti dosáhnout orgasmu. Tyto potíže je vhodné řešit s ošetřujícím lékařem, ať už je to váš gynekolog, endokrinolog či psychiatr.

Samozřejmě že všichni máme nějaké zdravotní potíže, ale to, že trpím depresemi, ještě neznamená, že budu mít potíže s dosažením orgasmu. Já osobně mám diagnostikovanou úzkostnou poruchu, ale vyvrcholení jsem dosáhla poprvé, až když jsem už pár let s úzkostmi a panickými atakami žila. Nemohu tedy posoudit, jestli by moje orgasmy byly před nástupem psychických potíží nějak jiné.

Hra na koníčky

Co se tedy v mém životě změnilo? Proč teď zažívám krásné orgasmy, kdykoli chci, a dřív jsem o tom mohla pouze snít? Když jsem se na to snažila přijít, vzpomněla jsem si na svoje dětství a vybavila si moment, kdy jsem si poprvé uvědomila, že něco ?tam dole? může přinášet nové, zajímavé pocity. Hráli jsme si zrovna se sourozenci v obýváku na gauči, seděli jsme obkročmo na opěradle a simulovali jízdu na koni. Netuším, kolik mi bylo, ale byla jsem už dost velká na to, abych chápala, že se jedná o něco intimního a že se nebudu třít o gauč v přítomnosti rodiny, pokud to nebude součástí hry. A tak jsem šla do svého pokoje a zkoušela to, kde se dalo - přes okraj postele, přes velkého plyšáka, přes nohu stolu. Bylo to tak skvělé, že jsem v tom pokračovala, aniž bych přemýšlela nad tím, co to vlastně dělám. A pak to přišlo- zvláštní pocity, na které si moc nevzpomínám, ale kterých jsem se tak polekala, že jsem pak běhala po pokoji, mezi nohama mi pulzovalo a já měla strašný strach, co se to se mnou děje. Samozřejmě jsem o tom nemohla nikomu říct.

Ještě párkrát jsem sice měla chuť na aktivity tohoto typu, ale pokaždé, když jsem se jim věnovala déle, znovu přišly ty zvláštní pocity, znovu jsem zpanikařila a raději jsem už takové věci nedělala. A tady mají podle mě původ všechny moje pozdější potíže s dosažením orgasmu. Protože pocity, které předcházejí vyvrcholení, očividně někteří lidé nevnímají hned pozitivně. Nevím, jak přesně tyhle věci fungují, ale už víc lidí mi řeklo, že z toho, co si pamatují, je to poprvé vždy tak trochu výstup z komfortní zóny- člověk musí popustit uzdu, nechat tělem projít to chvění a stahy, uvolnit se a poddat se tomu.

"Ty ses neudělala?"

Po zkušenostech s masturbací v dětském věku jsem se tedy smířila s tím, že jsem nějaká porouchaná a nechala to být. Když má člověk jakoukoli aktivitu spojenou s podivnými fyzickými projevy a strachem, nebude se jí věnovat, i kdyby to bylo něco tak přirozeného, jako kontakt s vlastními genitáliemi je. K tomuto tématu jsem se vrátila až po letech, kdy jsem začala chodit s chlapci. Když jsem se poprvé delší dobu líbala a osahávala s jedním, který se mi obzvlášť líbil, byla jsem tak vzrušená, že jsem večer zajela rukou pod peřinu a trochu si sama se sebou hrála. Bylo to příjemné, ale v nic většího to nerostlo. Když mi pak jiný kluk poprvé sahal mezi nohy, bylo to sice vzrušující, ale nic víc. Když jsme měli sex a když mi to dělal pusou, bylo to lepší, ale jakmile jsem se dostala víc do varu, raději jsem rychle přestala nebo se od něj odtáhla z obavy, že zase přijdou ty špatné pocity. Jeden přítel mi dokonce koupil venušiny kuličky a menší plastový vibrátor, se kterým mě sám dráždil, jenže obě hračky skončily v šuplíku a já měla o to větší pocit, že jsem nefunkční.

Takhle to šlo několik let, měla jsem různé sexuální partnery, ale žádný mě nedokázal přivést k orgasmu. Tak nějak jsem tušila, že když to nedokážu sama, pravděpodobně se to nepodaří ani nikomu jinému.

Sex koučing

Jednoho dne jsem si řekla: Možná mám opravdu poruchu, možná ne. Ale musím zkusit všechno, protože nechci jednou umřít s tím, že nevím, jaké to je se udělat. A můj plán byl následovný: zkoušet masturbovat, i když se mi dvakrát nechce, a zhlédnout videa o ženském orgasmu. Pokud to nevyjde, vyhledám sexuologa nebo sex kouče. K druhé možnosti jsem se ale ani nedostala.

Znáte sex koučku Julii Gaiu Poupětovou? Je to taková sympatická paní, co vede skupinové kurzy i terapie pro jednotlivce a bývají s ní rozhovory v ženských časopisech. Některá její videa jsou volně dostupná například na Youtube, tak jsem si udělala čaj a dala se do sledování. V jednom z videí řešila obdobný případ, jako byl ten můj, a radila snažit se překlenout právě tu fázi, kdy se člověk bojí pokračovat. Je to vlastně logické, jenže mně v tu chvíli došla ještě důležitější věc- totiž že v tom nejsem sama. Do té doby jsem byla vlastně přesvědčená, že je se mnou něco špatně, ale Gaia o tom najednou mluvila jako o běžném problému, který má snadné řešení. Myslím, že to byl pro mě ten zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodla, že to prostě zvládnu. Že když to radí někdo, kdo se v tom vyzná, nic se mi nemůže stát, nedostanu infarkt ani epileptický záchvat, dostanu maximálně orgasmus.

Povedlo se

Ne že by to bylo snadné. Člověk, který běžně masturbuje, asi těžko pochopí, že se do toho někdo musí tak trochu nutit, protože mě masturbace bez výsledku v podobě nějaké formy uspokojení vůbec nebavila. Říká se, že sex si má člověk užívat, jaký je, a nemít orgasmus za jediný cíl. To je určitě pravda, ale zaprvé, s orgasmem je pohlavní styk kvalitou zkrátka úplně někde jinde, za druhé masturbace je sice také sex, sex se sebou sama, a člověk si má užívat čas strávený péčí o tělo, ale přiznejme si to - orgasmus prostě chceme. Toužíme po něm.

Můj den D, nebo spíš O, byl jedním z těch dnů, kdy jsem cítila, jak jsem nadržená, ale už jsem byla zvyklá, že nemám jak si od toho ulevit, ono to samo nějak přejde. Ale protože jsem měla ono masturbační předsevzetí, šla jsem do pokoje, popadla vibrátor a lubrikační gel, který jsem si chytře koupila na radu sex koučky, a za chvíli přišly ty pocity, kterých jsem se vždycky tak bála. I když jsem měla strach, prostě jsem nepřestala a šla jsem dál. Bylo to pro mě jako vstoupit do temnoty, kdy nevíte, jestli vám neujede noha a nespadnete do propasti. Pád do tmy se ale nekonal a místo toho jsem zažila moc příjemný pocit uspokojení a rytmické stahy vaginálního svalstva. Popadala jsem dech a nemohla tomu uvěřit - já zažila vyvrcholení! Sice takové jemné, žádný ohňostroj, ale bože můj, konečně. Ještě ten večer jsem si to udělala znovu a orgasmus přišel i podruhé a navíc o dost intenzivnější. Od té doby nemám problém se dovést k orgasmu, který je pokaždé malinko jiný, ale vždycky krásný a uspokojivý. Může být jemný, silný, krátký, delší, a dokonce i mokrý. Ale o tom zase někdy příště.

To, o čem tu mluvím, se děje v rovině psychické, ale nemluvím o okolnostech a technice stimulace, které samozřejmě také hrají svou roli. Důležité je z mého pohledu hlavně soukromí, příjemné prostředí, dostatek lubrikace a ze začátku obzvlášť velmi jemná a pomalá stimulace, protože klitoris se snadno přestimuluje a další dráždění se mu už nebude líbit. Proto je fajn se nejprve eroticky naladit a poté se jemně stimulovat například prsty, než přejdete k hračkám, větším rozměrům a silným vibracím. Na to, co vás vzrušuje a co vám dělá dobře, si musíte přijít sami, protože to za vás nikdo jiný neudělá. Napojit se na své tělo a vědět, jak ho přenést do extáze, je totiž dovednost. Nespadne vám do klína, musíte se ji naučit. Pak už vám ji nikdo nevezme.

Kačka
Autorkou článku je zapálená testerka provozující IG profil hrackypodlekacky. I když Kačka teprve začíná, své zkušenosti už má a věříme, že její cesta může pomoci i ostatním.
Další články autora Kačka
Chcete se podělit s ostatními?
Facebook
Zavřít